Náklady na likvidaci odpadu u ukončené stavební zakázky.

Datum: 03.03.2026

Dotaz:

Stavební firma realizovala v roce 2025 a úspěšně předala a vyfakturovala stavební zakázku (náklady a výnosy roku 2025). V průběhu realizace zakázky vzniklo větší množství stavebního odpadu, které ukládala průběžně na mezideponii. K likvidaci odpadu odvozem na skládku, úklidu deponie a s tím související činnosti došlo až počátkem roku 2026. Jsou tyto náklady součástí výsledku hospodaření roku 2026 a současně daňovými náklady roku 2026 (výdaje/náklady na udržení příjmů). Do nákladů roku 2025, i když k výnosům by tyto náklady náležely, dle našeho názoru zaúčtovat nelze. Prokazatelně byly vynaloženy až v následujícím účetním/zdaňovacím období, tj. v roce 2026.

Odpověď:

Náklady na likvidaci stavebního odpadu, které byly fyzicky realizovány a vyúčtovány až počátkem roku 2026, nelze zahrnout do hospodářského výsledku roku 2026. Z hlediska věcné a časové souvislosti náleží do roku 2025, pokud odpad vznikl při zakázce dokončené a vyfakturované v roce 2025 a k 31. 12. 2025 již existovala povinnost tento odpad odstranit.

Zákon o účetnictví v § 3 staví vedení účetnictví na akruálním principu. To znamená, že náklady a výnosy se mají zachytit do toho období, s nímž věcně a časově souvisejí.

K naplnění akruálního principu se používají účetní metody, zejména dohadné položky a rezervy, které umožní zachytit budoucí výdaj už v období, k němuž věcně patří. V daném případě je tímto obdobím rok 2025, protože odpad vznikl při zakázce, která byla v roce 2025 realizována, dokončena a vyfakturována.

Rezerva se používá tehdy, kdy existuje povinnost provést likvidaci následků vlastní činnosti, ale existuje vyšší nejistota ohledně částky, termínu nebo i volby dodavatele. Interpretace NÚR č. 34 k likvidacím uvádí, že povinnost provést likvidaci se v účetnictví vyjadřuje jako rezerva, a že se tvoří postupně podle toho, jak vzniká činnost vyvolávající povinnost likvidace. U stavebního odpadu to směřuje k rezervě zejména tehdy, pokud by k 31. 12. 2025 nebylo rozhodnuto, kdo a za kolik odpad odveze, a šlo by jen o „nejlepší odhad“ budoucích výdajů.

Dohadná položka pasivní je naopak vhodná tehdy, když je závazek k rozvahovému dni věcně jistý, ale není ještě doložen dokladem nebo není známá jeho přesná výše. V takové situaci účetní jednotka zná účel, ví, že náklad patří do roku 2025, ale protože nemá fakturu, stanoví jeho výši odhadem (např. podle smlouvy, objednávky, ceníku nebo zkušenosti). Z dotazu zároveň plyne, že likvidace proběhla na počátku roku 2026 ještě před sestavením účetní závěrky, tuto informaci lze proto využít k co nejpřesnějšímu odhadu k 31. 12. 2025.

Klíčová volba mezi „rezervou“ a „dohadnou položkou“ se odvíjí od toho, jak konkrétní je závazek k rozvahovému dni. Z dotazu plyne, že už k 31. 12. 2025 bylo zřejmé, že likvidace odpadu proběhne, a je velmi pravděpodobné, že k ní byla firma i smluvně zavázána, což je u stavebních zakázek běžné.

Další oporu představuje pohled na události po rozvahovém dni. Pokud následná událost jen potvrzuje stav, který existoval už k 31. 12. 2025, promítá se do účetních výkazů tohoto dne.

 

V uvedené situaci bude správným řešením dohadná položka pasivní k 31. 12. 2025. Zakázka je dokončená a vyfakturovaná v roce 2025, takže likvidace odpadu představuje náklad věcně patřící k této zakázce, i když proběhla až na začátku roku 2026. Výši lze zpravidla stanovit kvalifikovaným odhadem (často už podle podkladů z počátku roku 2026), a proto má dohadná položka přednost před rezervou, která se hodí spíše při vyšší nejistotě nebo delším horizontu plnění.